Společnost Ostravské městské lesy a zeleň, s.r.o. obhospodařuje lesy a zeleň ve vlastnictví statutárního města Ostravy na výměře cca 1100 ha. Tyto lesní pozemky jsou rozčleněny na jednotlivé revíry.
Ještě počátkem minulého tisíciletí pokrýval ostravské území rozsáhlý prales. Byl tvořen přírodními lesními společenstvy luhu od dubových bučina bučin po jedlobučiny. Prales plnil významnou obrannou funkci, odděloval kmeny české od kmenů polských. Poloha území dnešního města na hranici tři vlastnických a politickosprávních celků – knížectví těšínského, knížectví opavského a hukvaldského panství. významně poznamenala jeho historický vývoj.
Moravská Ostrava se stala poddanským městem olomouckého biskupství a nezískala na rozdíl od královských měst žádné městské ani soukromé statky. Vlastnila pouze obecní lesy ve svých poddanských obcích: Nové Vsi, Mariánských Horách a Přívoze. S kolonizací a vzrůstajícím osídlením území došlo k velkému úbytku lesů, kdy les ustoupil do nepřístupných poloh a do míst nevhodných pro zemědělské hospodaření. Lesy s produkční funkcí poskytovaly občanům města kromě otopu a stavebního dříví též krmivo a stelivo pro dobytek, jak dokládají městské účty z 30. let 19. století. Těžba uhlí a výroba železa významně ovlivnily o ostravské lesy. Poptávka po důlním dříví po výdřevu chodeb a štol v dolech vedla k rozsáhlému velkoplošnému pěstování smrku při 60leté produkční době. Spalování uhlí v topeništích parních kotlů, ve vysokých a ocelářských pecích a koksovnách způsobilo rozsáhlé poškození ostravských lesů. Při první exkurzi Moravsko-slezského lesnického spolku v Ostravě v srpnu 1870 bylo konstatováno „mimořádné poškození jehličnatých porostů uhelným prachem a sazemi“ a při další exkurzi roce 1900 byla Ostrava označena „za oblast s nejvážnějším poškozením životního prostředí na celém evropském kontinentě.
Odumírání lesních porostů a snižování plochy slezsko-ostravských lesů rychle pokračovalo. Tehdejší správce polesí rodák z Moravské Ostravy, Max Richter se počátkem 19. století v tisku obracel na akcionáře průmyslových a důlních podniků se žádostí, aby ze svých zisků finančně přispěli na urychlenou přeměnu poškozených jehličnatých porostů na listnaté. Poukazoval při tom na význam a důležitost lesa na obvodu velkoměsta „jako nádrže čistého vzduchu a místa odpočinku“. Marně. Zůstal nevyslyšen.
Počátkem 20. století začal Magistrát města Moravské Ostravy s podporou vodohospodářské funkce lesů. V ochranném obvodu městského vodovodu v prostoru Hulvák a Nové Vsi byly založeny první lesní porosty s hygienickou ochranou funkcí, za tímto účelem byl městem koupen lesní velkostatek Stará Bělá. K dalšímu rozšíření ledního majetku došlo v roce 1948, kdy bylo městu přiděleno polesí Bobrovníky z majetku dr. A. Rothschilda. V roce 1950 byl lesní majetek města Ostravy převeden do správy státních lesů a po několika organizačních změnách se roku 1965 stal součástí Účelového lesního závodu Šenov. Hlavním úkolem Účelového lesního závodu Šenov bylo zabezpečovat lesní hospodaření v ostravsko-karvinské aglomeraci, silně postižené průmyslovými exhaláty, a podporovat vodohospodářské, hygienické a rekreační funkce lesa. Po navrácení historického majetku městu na základě zákona č. 172/91 Sb. Byla v roce 1992 zřízena příspěvková organizace Ostravské městské lesy, která byla 1.1.1999 přeměněna na Ostravské městské lesy, s. r. o. N