Ještě počátkem minulého tisíciletí pokrýval ostravské území rozsáhlý prales. Byl tvořen přírodními lesními společenstvy luhu od dubových bučin a bučin po jedlobučiny. Prales plnil významnou obrannou funkci, odděloval kmeny české od kmenů polských. Poloha území dnešního města na hranici tří vlastnických a politicko-správních celků – knížectví těšínského, knížectví opavského a hukvaldského panství – významně poznamenala jeho historický vývoj.
Moravská Ostrava se stala poddanským městem olomouckého biskupství a nezískala narozdíl od královských měst žádné městské ani soukromé statky. Vlastnila pouze obecní lesy ve svých poddanských obcích: Nové Vsi, Mariánských Horách a Přívoze.
S kolonizací a vzrůstajícím osídlením území došlo k velkému úbytku lesů, kdy les ustoupil do nepřístupných poloh a do míst nevhodných pro zemědělské hospodaření. Lesy s produkční funkcí poskytovaly občanům města kromě otopu a stavebního dříví též krmivo a stelivo pro dobytek. Těžba uhlí a výroba železa významně ovlivnily i ostravské lesy. Poptávka po důlním dříví pro výdřevu chodeb a štol v dolech vedla k rozsáhlému velkoplošnému pěstování smrku při 60leté produkční době. Spalování uhlí v topeništích parních kotlů, ve vysokých a ocelářských pecích a koksovnách způsobilo rozsáhlé poškození ostravských lesů. Při první exkurzi Moravsko-slezského lesnického spolku v Ostravě v srpnu 1870 bylo konstatováno „mimořádné poškození jehličnatých porostů uhelným prachem a sazemi“ a při další exkurzi v roce 1900 byla Ostrava označena „za oblast s nejvážnějším poškozením životního prostředí na celém evropském kontinentě“.
Úlohu lesů v průmyslové Ostravě výstižně charakterizoval tehdejší místopředseda Moravsko-slezského lesnického spolku hrabě Serenyi: „Lesní hospodáři nejsou oprávněni bránit rozvoj průmyslu. Průmysl má velký význam nejen pro město Ostravu, ale pro celou říši. Úkolem lesních hospodářů je hledat takové prostředky a metody, které by snížily, případně omezily škodlivé vlivy průmyslu na lesy“.
Odumírání lesních porostů a snižování plochy slezsko-ostravských lesů rychle pokračovalo. Tehdejší správce polesí rodák z Moravské Ostravy Max Richter se počátkem 19. století v tisku obracel na akcionáře průmyslových a důlních podniků se žádostí, aby ze svých zisků finančně přispěli na urychlenou přeměnu poškozených jehličnatých porostů na listnaté. Poukazoval při tom na význam a důležitost lesa na obvodu velkoměsta „jako nádrže čistého vzduchu a místa odpočinku“. Marně zůstal nevyslyšen.
Počátkem 20. století začal Magistrát města Moravské Ostravy s podporou vodohospodářské funkce lesů. V ochranném obvodu městského vodovodu v prostoru Hulvák a Nové Vsi byly založeny první lesní porosty s hygienickou ochrannou funkcí, za tímto účelem byl městem koupen lesní velkostatek Stará Bělá. K dalšímu rozšíření lesního majetku došlo v roce 1948, kdy bylo městu přiděleno polesí Bobrovníky z majetku dr. A. Rothschilda. V roce 1950 byl lesní majetek města Ostravy převeden do správy Státních lesů a po několika organizačních změnách se roku 1965 stal součástí Účelového lesního závodu Šenov.
Hlavním úkolem Účelového lesního závodu Šenov bylo zabezpečovat lesní hospodaření v ostravsko-karvinské aglomeraci, silně postižené průmyslovými exhaláty, a podporovat vodohospodářské, hygienické a rekreační funkce lesa. Po navrácení historického majetku městu na základě zákona č. 172/91 Sb. Byla v roce 1992 zřízená příspěvková organizace Ostravské městské lesy, která byla 1.1.1999 přeměněna na Ostravské městské lesy, s.r.o.